Proč se mi vyplatí umět turecky

(Na konci článku najdete recept na tureckou polévku z červené čočky)

Dva roky jsem měla tureckého přítele. Rok jsem s ním žila v Istanbulu. Protože jsem chtěla v Turecku fungovat samostatně, přišlo mi přirozené se naučit turecky. Stálo to nemalé úsilí, ale po několika měsících jsem byla schopná vést v turečtině běžnou jednodušší konverzaci.

Nakonec jsem se vrátila zpátky do České republiky a vztah se rozpadl. Leckdo by si řekl: Tolik úsilí věnované studiu jazyka a k ničemu! Já to ale tak nevidím.

Pravda, v České republice se turečtina moc nevyužije. Ale – naučila jsem se něco docela odlišného od toho, než na co jsem byla zvyklá. Tehdy jsem už uměla anglicky, francouzsky a španělsky a brala jsem turečtinu prostě jako další jazyk, který zvládnu levou zadní.

Ale tak to nebylo…

Turecká slova jsou totiž docela jiná a člověk si toho moc neodvodí. Abych pochopila místní řeč, musela jsem se naučit nejen používat nová slova, ale často i novým způsobem.

V Turecku se například přeje „Sıhhatler olsun!“ tedy „Ať jsi zdráv“ pokud jdete od holiče nebo jste si právě dali sprchu. „Afiyet olsun!“ tedy „Dobrou chuť“ se zase obvykle přeje až po jídle.

Snad to nejlepší, co mi znalost Turecka a turečtiny přinesla, je vynikající a zdravá turecká kuchyně. Dodnes ráda vařím turecká jídla nebo si vyhledávám turecké recepty na internetu. Rozhodla jsem se proto, že se s vámi o jeden svůj oblíbený recept podělím.

Mercimek çorbası

(čti merdžimek čorbasi neboli polévka z červené čočky)

Tato polévka je zdravá, snadná na přípravu, a suroviny stojí pár korun. Jedná se o naprostou tureckou klasiku. Vařím si ji obzvlášť ráda v zimních dnech, jako je ten dnešní, kdy chci trochu ohřát.

Potřebujete:

1 hrnek červené čočky

1ks cibule

1ks mrkev

Zeleninový vývar nebo voda

Olej (používám olivový, ale může být i slunečnicový)

Na dochucení – sůl, mletá červená paprika (sladká nebo pálivá dle chuti), citron, máta

Postup:

Červenou čočku propláchněte v cedníku a nechte odkapat. Mezitím nakrájejte cibulku nadrobno a mrkev na kousky.

Cibulku osmahněte na oleji (nejraději používám olivový, ale můžete použít i slunečnicový, nebo takový, který máte zrovna doma). Do hrnce vhoďte a také ji lehce osmahněte. Potom přidejte propláchnutou červenou čočku a zalijte vývarem nebo vodou.

Nechte vařit, dokud není čočka a mrkev měkká (obvykle stačí 15-20 minut). Po uvaření rozmixujte tyčovým mixerem.

A teď to nejlepší – na pánvi rozehřejte olivový olej a přihoďte do něj červenou papriku (dle chuti si můžete namíchat sladkou a pálivou) a lehce ji osmahněte.

(Chuť osmahnuté papriky je hodně specifická a paprika má tendenci se přepalovat, proto pokud nechcete experimentovat, doporučuju osmahnout opravdu jen chviličku). Olej s červenou paprikou lžičkou nakapejte do talíře s polévkou.

Polévka se servíruje s kouskem citronu, kterým si každý strávník polévku dochutí. Pokud máte chuť na trochu orientu, přihoďte do polévky pár lístků máty. V Turecku se s oblibou používá sušená (kuru nane), ale můžete použít i čerstvou.

Podávejte ji s bílou bagetou.

Afiyet olsun!

Miluju cizí jazyky a cestování. Protože mi znalost cizích jazyků změnila život, chtěla bych inspirovat ke studiu cizích jazyků i ostatní.

Přála bych si, abychom učení cizích jazyků začali konečně brát jako zábavu, a proto jsem napsala e-book Jak se konečně naučit cizí jazyk. Doporučuju všem, kteří mají stále ještě pocit, že ucit se cizí jazyky je hrozná dřina!

Více o mých zkušenostech s cestováním a jazyky a o tom, jaké byly moje začátky, si můžete přečíst tady.

Pokud máte chuť, moje stránky na facebooku najdete tady.

2 odpovědi na “Proč se mi vyplatí umět turecky”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *