Cesty nahoru nevedou přímo…

Někdy se člověk rozhodne si splnit vlastní sen. Třeba už se mu nechce pořád mačkat někde v davu. A tak sebere odvahu a vydá se někam, kam davy lidí běžně nechodí. Možná proto, aby z davu vykročil, bude muset udělat i něco, o čem mu jiní budou říkat, že by se to nemělo.

Po cestě nahoru se bude často cítit sám. Bude mít pocit, že tudy před ním ještě nikdy nikdo nešel, bude se muset prodírat křovím a prošlapávat si sám svou vlastní cestu.

Mnohokrát během cesty bude mít pocit, že se ztratil. Zapomene, jak dlouho už jde, a nebude mít ani ponětí o tom, jak daleko je to ještě do cíle. Dokonce snad ani nebude tušit, kde jeho cíl vlastně je, a jestli se vůbec vydal tím správným směrem.

A navíc, při náročné cestě může čekat i značné fyzické nepohodlí.

Přijdou momenty, kdy se mu bude zdát, že je na cestě už proklatě dlouho. Když už ale jednou vyrazil, brzy mu začne být jasné, že už není cesty zpět.

Po předlouhé cestě najednou má svůj cíl už na dosah – když v tom přijde to nejhorší – zjistí, že i když je cíl tak blízko, nemá dost sil ani zdatnosti se na k němu dostat.

Co teď? Bude chvíli nadávat a půjde zase dál. Tentokrát zase pro změnu směrem dolů – jak jinak, vždyť už byl nejvýš, co to (zatím) šlo.

Nejspíš v tu chvíli bude mít celkem skleslou náladu – do mysli se mu budou vkrádat pocity, že cíle dosáhnout nikdy nedokáže. Bude si v duchu nadávat, že se kdy na takovou složitou cestu vůbec vydal. Jediné, na co bude mít v tu chvíli chuť, bude trocha odpočinku…

A co hůř, k psychickému vyčerpání se mohou někdy začít přidávat i materiální ztráty… Cosi ho ale bude neustále nutit v cestě pokračovat.

Až ve chvíli, kdy už bude ztrácet veškerou naději, najednou se houští rozestoupí a před ním se objeví – prošlapaná cesta nahoru. V tu chvíli možná propadne pocitu, že cesta , kterou si právě s námahou a za cenu obrovského úsilí proklestili, byla úplně zbytečná.

Na stejné místo se totiž už před ním cestou mnohem pohodlnější dostal někdo jiný. Není to ale žádný důvod začít si trhat vlasy – vlastní odhodlání a zkušenosti jsou totiž to, co má v životě nejvyšší cenu.

Plný naděje začne vyšlapanou cestu nahoru následovat. Najednou chybí k cíli už jen maličký kousek. Tyhle momenty patří k těm nejtěžším, člověk je plný očekávání a naděje a zároveň i strachu z toho, co bude dělat, pokud se mu zase až nahoru dostat nepodaří.

Někdy se na člověka ale usměje štěstí a k cestě až úplně nahoru mu pomůže něco, co by na takovém místě nikdy v životě neočekával…

Chybí už jen poslední krůček…A najednou – je nahoře, tam, kde si tolik přál být!

Veškeré útrapy  a únava jsou pryč jako mávnutím kouzelného proutku. Pohled odshora dolů bývá opojný. Takový pohled si ale člověk musí zasloužit. Cesty nahoru totiž málokdy vedou přímo.

PS: Po cestě se člověku může stát, že za sebou bude muset nechat něco, co by ho v cestě zbytečně brzdilo. Takové opouštění může být někdy těžké. Ale není třeba se ho bát! Proč by si měl člověk ve svém životě nechávat něco, co už mu neslouží?

Miluju cizí jazyky a cestování. Protože mi znalost cizích jazyků změnila život, chtěla bych inspirovat ke studiu cizích jazyků i ostatní.

Přála bych si, abychom učení cizích jazyků začali konečně brát jako zábavu, a proto jsem napsala e-book Jak se konečně naučit cizí jazyk. Doporučuju všem, kteří mají stále ještě pocit, že ucit se cizí jazyky je hrozná dřina!

Více o mých zkušenostech s cestováním a jazyky a o tom, jaké byly moje začátky, si můžete přečíst tady.

Pokud máte chuť, moje stránky na facebooku najdete tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *