7 způsobů, jak hodit nervy za hlavu a začít mluvit cizím jazykem

Dívka něco přes dvacet let. Několik let studovala ve škole francouzštinu. Teď je konečně poprvé v životě ve Francii a dostala hroznou chuť ochutnat originální francouzskou bagetu. Ha, boulangerie – pekárna! Přišel ten okamžik!

Vejde do obchodu a stojí frontu. Zatímco čeká, až na ni přijde řada, začne se jí pomalu zmocňovat nervozita. V hlavě si rovná, co řekne, až se dostane na řadu – začínají se jí motat slovíčka, vysychá jí v ústech. Hlavně se neztrapnit a neudělat chybu!

„Bonžůrr, yn baget, silvuplé,“ zkusí to na prodavačku, jakmile přijde na řadu. Cítí se nervózně, nejde jí to ani pořádně vyslovit a musí větu dvakrát opakovat.

Prodavačka naštěstí rozumí. Ufff.

„Vous voudrez une baguette épi, une ficelle ou une flute…?“ začne s úsměvem vypočítávat. Sakra, s tímhle zákeřným dotazem dívka nepočítala! Úplně zapomněla, že ve Francii přece pečou spoustu různých druhů baget. Matně si vzpomíná, jak se o tom učili ve škole… Jenže která je která?

„Yn fisel“ navrhne nesměle, aniž by tušila, co že to vlastně kupuje. Koneckonců – bageta jako bageta, no né?

Sláva, dopadlo to dobře – prodavačka jí právě jednu podává.

„Un euro, trente cents.“

Dívka nemá zrovna chuť počítat euro centy a lovit v peněžence přesnou částku. Navíc si není úplně jistá, jestli prodavačce správně rozuměla. Vytáhne pětieurovku a podává ji prodavačce.

(Osvědčený způsob, jak vyřešit situaci, kdy si člověk v cizině není jist částkou, kterou má zaplatit – stačí použít bankovku vyšší hodnoty a počkat na drobné zpátky. Funguje skvěle – ale pozor – drobné mají tendenci se v peněžence množit geometrickou řadou!)

Dívka dostane peníze zpátky, vítězoslavně si bere do ruky svou bagetu a s pocitem běžce právě doběhnuvšího maratón odchází z pekárny.

Asi tak trochu tušíte, že ta nervózní dívka z francouzské pekárny jsem kdysi byla já. Dobře si vybavuju, jak pro mě bylo těžké se na svých prvních cestách do zahraničí domluvit.

Vlastně mi to dnes přijde úsměvné – později jsem strávila několik let na cestách, dokonce už se mi v životě párkrát stalo, že mi mluvení některým cizím jazykem připadalo přirozenější než se domlouvat česky.

Nakonec jsem ale zakotvila doma v ČR, a v některých obdobích cizí jazyk „naostro“ v běžném denním životě téměř nepoužívám.

Takže i teď se mi sem tam stane, že když mám cizím jazykem zase  s někým mluvit, zažívám podobné pocity jako tenkrát před lety ve francouzské „bulanžerí“.

Jenže – díky zkušenostem dobře vím, že takové pocity můžou snadno pominout a z cizího jazyka se stane zase běžná rutina. Jak to dělám?

1) Nebojím se dělat chyby

Co když zapomenu slovíčko nebo udělám gramatickou chybu? To je přece hrozný trapas! Co si o mně kdo pomyslí?

Není jednoduché hodit za hlavu to, co nám léta vtloukali do hlavy ve škole. Takže teď opakujte po mně –dělat chyby není chyba, dělat chyby není chyba…! (Pokud vám to nestačilo, za domácí úkol doporučuju stokrát opsat.) Prostě není! Chyby dělá každý. Obzvlášť, když se snaží naučit něco nového.

Myslíte si, že cizinec, s nímž se právě chcete domluvit, ovládá skvěle češtinu? Na českého „spíkra“ v zahraničí jen tak nenarazíte (i když není radno na to spoléhat – nějaký se vždycky vynoří tehdy, když to nejmíň čekáte.)

Pokud byste se ale osoby, se kterou právě konverzujete, zeptali, jak je na tom s cizími jazyky, dost možná byste zjistili, že neumí pořádně ani jeden. Jenom je v tuhle chvíli ve výhodě, protože mluví svým rodným jazykem a vy tím jejím.

2) Netlačím na sebe

Neříkám si, že jsem k ničemu, když mi zrovna teď pořádně nejde se domluvit. Nejsem hloupá, protože si právě teď nemůžu vybavit to slovo, které bylo v učebnici na straně 57 pod obrázkem vpravo dole. Nevyčítám si ani to, že jsem zapomněla spoustu pojmů, které jsem dřív znala.

V Turecku se mi osvědčil jeden trik. Když mi došla při konverzaci slova, usmála jsem se a řekla „Türkçe zor.“ Tedy „turečtina je těžká.“ Ten druhý vždy reagoval tak, že se usmál a začal mě přesvědčovat, že tomu tak není.

Klidně vyzkoušejte použít tuhle větičku (samozřejmě v příslušné jazykové mutaci) kdykoli budete potřebovat a počkejte si na reakci druhé strany.

Už tím, že jste věnovali spoustu úsilí studiu a teď se snažíte mluvit rodným jazykem té druhé osoby, děláte pro vzájemnou komunikaci docela hodně!

3) Přestala jsem si myslet, že všichni okolo mě umí cizí jazyky lépe než já

My Češi jsme v podceňování sebe sama opravdoví mistři. Ať umíme nějakou věc sebelíp, vždycky si najdeme někoho jiného, kdo ji ovládá mnohem lépe. Důvod cítit se špatně? Nemyslím si.

Mnohokrát se mi stalo, že jsem si ohledně vlastních znalostí cizího jazyka nevěřila a pro jistotu jsem prohlašovala, že umím mluvit „tak trochu.“

Jenže pak jsem narazila na někoho jiného, kdo o sobě prohlašoval, že jazyk umí skvěle a nebyl na tom objektivně o nic lépe než já. (Skvělí na otevření očí ohledně tohoto tématu jsou třeba Američani.)

Trápení sebe sama vlastními nedostatky nic nepřináší. Pokud si už opravdu ohledně s nějakou dovednosti potřebuju zvednout sebevědomí, dobře se porozhlédnu ve svém okolí – vždycky se najde někdo, o kom si pro danou schopnost dokážu říct, že ji zvládám lépe.

4) Hledám si neznámá slovíčka

Uff, právě jsem přežila cizojazyčnou konverzaci. V hlavě mi ještě víří spousty myšlenek. Všechno by bývalo bylo mnohem jednodušší, kdybych bývala věděla, jak se řekne…

Právě v tuhle chvíli je nejlepší čas sednout si ke slovníku (nebo počítači) a chybějící pojmy si vyhledat! Mozek je ochoten si nová slova zapamatovat spíš, když je má spojena s určitou situací.

Čím častěji budete tento postup opakovat, tím větší bude vaše slovní zásoba, tím méně zádrhelů v konverzaci bude a o to více poroste vaše sebevědomí!

5) Bavím sama sebe a své okolí

Podařil se vám někdy díky neznalosti cizího jazyka pořádný trapas? Já mám podobných historek plné kapsy.

Tak třeba… jednou jsem si myslela, že žádám svého ekvádorského kamaráda o zapalovač a místo toho jsem mu nabídla sex. O jiném veselém konverzačním zážitku z Turecka jsem psala tady.

Ať jste řekli cokoli, nejlepší bude přestat to brát vážně a od srdce se tomu zasmát. Pokud se pořád ještě cítíte trapně, zkuste se svěřit se  situací nějakému důvěryhodnému kamarádovi. Cizí pohled na věc se často velice liší od toho našeho a pomuže povznést se nad vlastní chmury.

6) Jdu na to

Samo od sebe se nikdy nic nestane. Jestli něco opravdu chcete, ten nejdůležitější krok je hodit za hlavu všechna coby kdyby a prostě to zkusit.

Zatím se mi v cizím jazyce nikdy nepodařilo říct nic, za co by mi druhá osoba ukousla hlavu (a že jsem toho díky vlastní neznalosti nebo nedorozumění naplácala celkem dost.). Šance, že by něco takového potkalo vás, bude nejspíš mnohem nižší než vyhrát jackpot ve sportce.

Takže hurá na to!

A na závěr ta nejjednodušší (a velice funkční) rada

7) Usmívám se

Když jsme veselí usmíváme se. Věděli jste ale, že to funguje i obráceně? Pokud se začneme usmívat, i když se zrovna necítíme dobře, naše nálada se zlepší. Nevěříte? Vyzkoušejte to a uvidíte sami. Schválně odteď – minimálně 5 minut cíleného usmívání denně!

Navíc, pokud se usmívám já, okolí má obvykle tendenci chovat se vstřícněji. Ozkoušeno s garantovaným výsledkem. Myslíte si, že bude někdo protivný na bezradného, mile se tvářícího cizince? To sotva.

Když ale (třeba pod vlivem nervozity) budete působit naštvaně nebo povýšeně, ochota vašeho okolí vám pomoci bude násobně nižší.

Tak a je to. Odhalila jsem teď před vámi vlastní ozkoušené způsoby, které mi fungují, když bojuju při mluvení cizím jazykem s nervozitou.

A co vy, jdete taky na to?

PS: Máte nějaký osvědčený trik, jak se  při mluvení cizím jazykem zbavit nervozity? Budu ráda, když se o něj se mnou podělíte.

Miluju cizí jazyky a cestování. Protože mi znalost cizích jazyků změnila život, chtěla bych inspirovat ke studiu cizích jazyků i ostatní.

Přála bych si, abychom učení cizích jazyků začali konečně brát jako zábavu, a proto jsem napsala e-book Jak se konečně naučit cizí jazyk. Doporučuju všem, kteří mají stále ještě pocit, že ucit se cizí jazyky je hrozná dřina!

Více o mých zkušenostech s cestováním a jazyky a o tom, jaké byly moje začátky, si můžete přečíst tady.

Pokud máte chuť, moje stránky na facebooku najdete tady.

2 odpovědi na “7 způsobů, jak hodit nervy za hlavu a začít mluvit cizím jazykem”

    1. Děkuju, to máte super:-) Já se k tomuhle stavu musela dost složitě dopracovat, a když delší dobu cizím jazykem nemluvím, tak jsou tam nějaké bloky zase. Nevím, jestli se toho dá úplně zbavit, ale určitě to jde překonat:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *