Čtyři jazyky za čtyři roky?

Jazyky mě bavily od mala. Možná ale stačilo, abych udělala pár rozhodnutí trochu jinak, a mohla jsem klidně celý život mít jen školní znalost angličtiny a francouzštiny. Odmaturovat a být pak nervózní vždycky, když bych měla cizím jazykem na někoho promluvit. Co že se to vlastně teda všechno stalo?

Když jsem se dostala na gympl, jako druhý jazyk k angličtině se nabízely dvě volby – buď němčina nebo francouzština. Už sama nevím, jestli za to mohly zidealizované představy o pařížských kavárnách a Eifellovce nebo touha mít znalost něčeho zvláštního. Tak jako tak neváhala jsem tenkrát ani vteřinu.

Francouzština se stala volbou mého srdce. Nebylo to s ní ve škole zrovna jednoduché –nepravidelná slovesa, tři druhy členů (francouzština má kromě určitého a neurčitého také člen dělivý), slovíčka, u kterých bylo třeba si jako bonus pamatovat ještě rod… Můj romantický sen o Francii mě však vedl k poctivému studiu všech francouzských jazykových specialit…

Jazykový tip: Nemůžete si stále zapamatovat nějakou skupinu slovíček? Zkuste si s nimi pohrát. Dejme tomu, že se mi stále pletou anglické dny v týdnu: Monday, Tuesday, Wednesday, Thursday, Friday, Saturday, Sunday. Nejdřív si tedy zapamatuju první písmena těchto slov tak, jak jdou po sobě: MTWTFSS (také vás tam udeřilo do očí to WTF?)

Sláva, odteď vždycky když si nebudu moc vzpomenout, jak se který den řekne, prostě si vybavím tuhle řadu písmenek a spočítám si dny na prstech!

Asi by se mi teď mezi sebou pletlo Tuesday a Thursday (a taky že to tak dost dlouho bylo). Jak to rozseknout? Co třeba – Tuesday – když si to vyslovíte, nepřipomíná vám to anglické „two“? Ano, Tuesday je druhý den týdne! Mimochodem, věděli jste, že české úterý pochází ze staršího českého slova vterý (odtud dále hledej původ až do ruského „vtoroj“) – druhý.

Několik let jsem neměla moc příležitostí ozkoušet své pracně získávané znalosti francouzštiny v praxi (nebo jsem je neuměla vyhledávat). Když už se nějaká ta příležitost konečně naskytla, vždy vyšlo najevo, že i přes dobré známky ve škole, moje znalosti v reálu moc nefungují.

Z angličtiny i francouzštiny jsem však úspěšně složila maturitu a přijímačky na VŠ. Když jsem ale přišla na pohovoru kvůli brigádě s francouzštinou, podstatné části toho, co po mně chtěli, jsem nerozuměla. Brigádu jsem  pochopitelně nezískala… (Dlužno dodat, že ani s angličtinou to o mnoho lepší nebylo.)

Takhle to mohlo tenkrát zůstat. Mohla jsem si říct, že cizí jazyky jsou spousta dřiny k ničemu. Mohla jsem si říct, že na jazyky asi nemám dost talentu. Vyvinulo se to ale všechno jinak.

Dlouho mě lákalo vycestovat do ciziny, ale pořád jsem si namlouvala, že na to potřebuju hodně peněz. Nebo že cestování  je jenom pro dobrodružnější povahy.

Díky kamarádce jsem ale na internetu našla několik rodilých mluvčích angličtiny a francouzštiny a začala jsem si s nimi psát po e-mailu. Ukázalo se, že když se nestresuju nutností okamžité reakce, dokážu se dorozumět více než obstojně. Moje jazykové sebevědomí začalo pomalu narůstat…

Jazykový tip: Pokud potřebujete jazykovou praxi a nechcete nebo si zatím netroufáte vycestovat, zkuste si najít někoho na psaní, ať už opravdových dopisů (trochu retro, ale má to svoje kouzlo) nebo e-mailů. Díky internetu to nikdy nebylo tak snadné jako dnes!

Něco v mojí hlavě se začalo pomalu měnit. Když se mi v létě roku 2005 naskytla příležitost jet na pár týdnů jako au-pair do Londýna, odhodlala jsem se konečně chytit příležitost za pačesy. No řeknu vám – byly to nervy! Když si vzpomenu, jak jsem se cítila poprvé sama na letišti…

Šest týdnů v Londýně ale stálo určitě za to. Vracela jsem se odtamtud se skvělým pocitem, že to zvládám. Dokážu se pohybovat v cizí zemi a domlouvat se cizím jazykem!

Půl roku po návratu z Londýna jsem jela na semestr Erasmu do francouzského Lyonu. A všechno si konečně sedlo – začala jsem mluvit francouzsky! Vtipné na tom je to, že se mi to povedlo i díky tomu, že jsem se od erasmácké komunity trochu odizolovala – nebydlela jsem na studentských kolejích, ale našla jsem si vlastní bydlení v centru města.

Studentům Erasmu se – pokud moje znalost sahá – obvykle stává, že fungují v jakési uzavřené komunitě. Při podobném výjezdu se vám tedy snadno stane, že získáte kamarády ze všech možných zemí s výjimkou té, do které jste odjeli. V naší Erasmus komunitě se mluvilo převážně anglicky…

Jazykový tip: Pouhý pobyt v zahraničí nestačí k tomu, abyste se cizí jazyk naučili. Existuje mnoho lidí, kteří žijí v cizině roky, a místním jazykem umí sotva pár slov! Pokud chcete z pobytu v zahraničí opravdu získat co nejvíce, je třeba překonat vlastní pohodlí a vyhledávat cíleně společnost cizinců. Ideálně samozřejmě mluvících jazykem, který potřebujete.

Když jsem se na konci semestru vrátila z Francie domů, byl zrovna začátek prázdnin a mě najednou u nás připadalo všechno hrozně okoukané a nudné.

Španělsky jsem už něco uměla (měla jsem za sebou pár semestrů nepovinné španělštiny) a asi v tom nějakou roli hrálo i jedno španělské romantické dobrodružství, díky němuž jsem se vrátila z Lyonu s trochu zamotanou hlavou… Ať tak nebo tak, během dvou týdnů v ČR jsem si sehnala práci jako au-pair a odcestovala na celé léto do Španělska.

Starat se o tři velice živé děti ve věku 3,5 a 7 let a dorozumívat se s nimi jazykem, který jsem pořádně neuměla… Zpětně musím říct, že mnoho rozhodnutí, které jsem v životě udělala, dnes úplně nechápu.

Fakt je, že zároveň s tím, jak se vzájemný vztah s malými španělskými divochy postupně zlepšoval, zlepšovala se i moje španělština. Když jsem na konci září letěla zpátky do Prahy, vysloužila jsem si při odbavení na barcelonském letišti od usměvavého stevarda větu, že mluvím „muy bien.“

Dobrodružné cestování pro mě na chvíli skončilo. Čekal mě další školní rok a s ním i podzim a zima v Praze. Nikdy jsem nebyla zimomilná, ale tahle zima pro mě bylo opravdu utrpení. Zoufale jsem se nudila a nic mi tu nepřišlo dost dobré. Snila jsem o cestování, a proto jsem si sjednala na nadcházející léto práci v USA v rámci programu Work and Travel.

Španělsko jsem si v létě zamilovala. Zdálo se mi, že je tam všechno lepší – moře, teplo, skvělé jídlo, krásný jazyk a sympatičtí charismatičtí Španělé… Dokonce jsme s kamarádkou uvažovaly, že až dokončíme školu, do Španělska se odstěhujeme.

Moje plány ale tenkrát v zimě přeťala jako blesk jedna událost. Jednoho zimního večera jsem náhodou vyrazila na studentskou party a tam se objevil ON. Tedy přesněji řečeno ten, o němž jsem si více než dva roky, myslela, že je to ON. (Tenkrát by mě asi ani ve snu nenapadlo, že mužem mého srdce, s nímž založím rodinu, se po mnoha peripetiích stane jeden skvělý Čech.)

Při tom, jak jsem byla v posedlá vším španělským, by se dalo očekávat, že mužem, kterého jsem tenkrát večer potkala, byl Španěl. Ale bylo to ještě o něco složitější. Ten večer jsem se totiž poznala s Turkem.

Výměna telefonních čísel a naše tři setkání ale odstartovaly vztah, kolem něhož se měl dva roky točit celý můj život. Pamatuju si, že bylo velice teplé jaro, podobné tomu z posledních týdnů, modrá obloha, rozkvetlé stromy…

Nechci to období ale malovat na růžovo. „Můj“ Turek byl v Praze na Erasmu (souhra náhod?) jen do prázdnin, a pak se vracel zpátky domů. Já jsem zase měla na léto sjednanou práci v USA. Rozumné by asi bylo se před odletem rozejít. Místo toho ale náš vztah gradoval. Loučili jsme se na Ruzyni v slzách a s vizí nejasné budoucnosti.

Já jsem odletěla do USA. Moc jsem si to tam užila! Naše pracovní parta byla mezinárodní – Kolumbijci a Ekvádorci (neuvěřitelně jsem se tenkrát zlepšila ve španělštině a získala pár opravdu dobrých přátel, s nimiž udržuju kontakt dodnes), Francouzi (trénovala jsem si francouzštinu) a Turci (díky nim jsem se začala učit svá první turecká slovíčka.)

Tip: Pokud se chcete zlepšit zároveň v angličtině i španělštině, doporučuju pobyt v USA všema deseti. Díky místní silné latinskoamerické komunitě nebudete mít určitě nouzi o příležitosti ke komunikaci ani v jednom z těchto jazyků.

Bylo to ideální prostředí na to, abych na své neuvážené vzplanutí z Prahy zapomněla. Jenže – celou dobu jsme si s tureckým přítelem neustále posílali sms a telefonovali . Když jsem na sklonku léta letěla z USA domů, měla jsem před sebou pár plánů – okamžitý let do Turecka, kde jsme měli strávit tři týdny cestováním. V hlavě už jsem si plánovala, že jakmile dokončím školu (chyběl mi jeden rok), do Turecka se odstěhuju.

Tři týdny v Turecku mě utvrdily v tom, že odstěhovat se sem, je opravdu dobrý nápad. No upřímně – byla jsem tehdy po uši zamilovaná, takže by mě v tom asi utvrdilo cokoli. Další rok jsem proto strávila v Praze úsilím o dokončení školy, což jsem prokládala cestami do Ankary a prací na částečný úvazek (abych měla peníze na letenky, jak jinak).

Byl to náročný rok, ale v červnu roku 2008 už na mě čekal vydřený titul a hned potom balení kufrů a odlet. Návrat domů? Neznámý.

Slíbila jsem ale, že budu psát o jazycích. Ačkoli jsem už uměla velmi dobře tři jazyky, turečtina byla ze začátku pěkný oříšek. Něco jsem se učila jako samouk z učebnice, vyzkoušela jsem i pár soukromých hodin.  V každodenních situacích jsem si ale moc dobře poradit nedokázala.

Potom jsem se ale zapsala do renomované školy Tömer v Istanbulu. Na hodinách byli studenti ze všech koutů světa a neexistoval tu jiný společný jazyk komunikace než turečtina. Kompletně v turečtině se tak odehrávala celá výuka včetně vysvětlování gramatiky i neznámých slovíček. A světe div se po pouhých pár týdnech kurzu jsem se dokázala turecky dorozumět!

Jazykový tip: Jednu pomůcku jsem při učení cizích jazyků používala už dříve, ale pořádně jsem si to uvědomila až v Tömeru. Když potřebuju v cizím jazyce říct nějaké slovíčko, které neznám, nehledám ho ve slovníku! Vysvětlím ho totiž nějak jinak.

Na hodinách turečtiny jsme dělali malé cvičení – každý student dostal kartičku s obtížným slovem v turečtině, kterou viděl jen on sám. Všichni jsme měli libovolné. Každý se potom podíval do svého slovníku na to, co jeho tajné slovo znamená. Potom musel TURECKY vysvětlit význam slova třídě, která měla uhodnout, o jaké slovo se jedná (opět s pomocí slovníku).

Říkat slova jinak je úžasné jazykové cvičení! Zlepšíte si vyjadřovací schopnosti a zároveň zapojíte mozek tak, že si slovíčka opravdu budete pamatovat. Pokud chodíte na nějakou jazykovou hodinu, zkuste to klidně navrhnout. Nebo si můžete takto zahrát společenskou hru – stačí trocha kreativity a alespoň tři osoby, které se chtějí cizí jazyk učit.

Moje turečtina se zlepšovala. Rovnice lepší znalost jazyka = lepší vztah ale tentokrát nezafungovala. Problémy v naší turecké domácnosti se hromadily a sporů bylo čím dál tím víc. (Tehdy jsem si na vlastní kůži ozkoušela, jak vypadá to, čemu u nás říkáme italská domácnost).  Čekalo nás ještě několik vzestupů a pádů, než jsme se v létě roku 2009 definitivně rozhodli rozejít.

A co se stalo se mnou? Dneska žiju v Praze, mám skvělého muže a dvouletého syna. Jsem na mateřské, pracuju jako překladatelka, jazyky jsem používala i v zaměstnání, často je užívám i v soukromém životě.

Od turecké epizody jsem se rozhodla žít trvale v Česku, ale lásku k cestování, cizím jazykům a poznávání cizích kultur už mi asi nikdo neodpáře.

To podstatné, co jsem ke zvládnutí čtyř cizích jazyků potřebovala, se odehrálo během čtyř dobrodružných let, jejichž příběh jste si právě přečetli. Všechno, co jsem se o učení cizích jazyků sama naučila, jsem se rozhodla shrnout do svého nového e-booku Jak se konečně naučit cizí jazyk aneb Konec věčných začátečníků v Česku.

Chtěli byste umět cizí jazyky a máte pocit, že je to velmi obtížné? A co když ne? Ani já jsem k tomu nepotřebovala speciální talent. Ze začátku jsem s jazyky dlouho bojovala. Mrkněte sem a třeba se na učení cizích jazyků konečně začnete dívat jinak!

Miluju cizí jazyky a cestování. Protože mi znalost cizích jazyků změnila život, chtěla bych inspirovat ke studiu cizích jazyků i ostatní.

Přála bych si, abychom učení cizích jazyků začali konečně brát jako zábavu, a proto jsem napsala e-book Jak se konečně naučit cizí jazyk. Doporučuju všem, kteří mají stále ještě pocit, že ucit se cizí jazyky je hrozná dřina!

Více o mých zkušenostech s cestováním a jazyky a o tom, jaké byly moje začátky, si můžete přečíst tady.

Pokud máte chuť, moje stránky na facebooku najdete tady.

2 odpovědi na “Čtyři jazyky za čtyři roky?”

  1. Uplne mi mluvite ze srdce.Take jsem diky studiu a praci poznal ruzne kultury a zazil chut na cizi jazyky.Zatim mam jen 3 cizi a 4.spanelstinu trenuju.Je to uplna droga.Diky za inspirujici clanek.

    1. Děkuju za komentář. Taky s tím mám podobnou zkušenost, jako droga no… Naštěstí to nemá žádné následky na zdraví:D přeju hodně dalších zážitků s jazyky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *