Cestuju nalehko, žije se mi lehce

Došlo mi to až nedávno. A zpětně si říkám, jak jsem byla natvrdlá. Jsem totiž velký zastánce cestování s co nejméně věcmi.

Na cestách mám pocit, že každá věc, kterou s sebou vezu navíc, mě tíží jako kámen. (A aby taky ne, když se na mě posměšně šklebí z mého zavazadla, kdykoliv do něj nakouknu.)

Nedávno jsem to ale konečně pochopila. To, jak se dokážu sbalit rychle, snadno a s minimem předmětů, se u mě rozhoduje už dávno před cestou samotnou.

Pokračovat ve čtení „Cestuju nalehko, žije se mi lehce“

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o cizích jazycích, a báli jste se zeptat

aneb

Polyglot v nesnázích

Nepletou se ti všechny ty jazyky dohromady? Nezapomínáš je? Co děláš proto, aby sis je udržela?

Takové otázky občas slyším, když se někde proflákne, že mluvím vícero jazyky. Faktem je, že když zvládnete několik cizích jazyků, nepřinese vám to vždy jen samé benefity.

Takže jo, přiznávám. Pletou. A to tak že někdy dost.

Pokračovat ve čtení „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o cizích jazycích, a báli jste se zeptat“

Jak jsem konečně začala dělat práci, která mě baví

Můj kadeřník pracuje ve vlastním malém kadeřnictví. Chodím k němu pravidelně už pár let. Jednak proto, že máme podobný vkus. Jednak proto, že obdivuju jeho zápal pro vlastní práci.

Před dvěma lety jsem s ním v kadeřnictví měla tento rozhovor.

Já: „Já vám závidím.“

Kadeřník (překvapeně): „A to jako proč?“

Já: „Děláte práci, která vás baví. Lidi k vám rádi chodí. Jste svým vlastním pánem.“

Kadeřník (po chvíli přemýšlení): „Hmm…když nad tím tak přemýšlím, tak mi vlastně nic nechybí.“

Já: „To já nic pořádného neumím…“

Pokračovat ve čtení „Jak jsem konečně začala dělat práci, která mě baví“

Jak jsem se přestala bát, že si neporadím

aneb

Cesta, jak překonat vlastní obavy z pobytu v zahraničí a používání cizích jazyků

Psst. Tenhle příběh jsem ještě nikdy nikomu nevyprávěla. Příběh toho, jak je snadné se při pobytu v zahraničí propadnout až ke dnu. A jak se z toho dna odrazit? Ve druhé části příběhu vás čekají dva kroky, s jejichž pomocí jsem to zvládla. A co je ještě lepší – později jsem zjistila, že díky těmto dvěma krokům dokážu překonat většinu nesnází, které mě v životě potkají.

Co že se teda tenkrát seběhlo?

Pokračovat ve čtení „Jak jsem se přestala bát, že si neporadím“

Fotit či nefotit, to je oč tu běží…

Když jsem začínala psát blog, měla jsem jasno. Světlo online světa nikdy nespatří moje fotky, kde

  • Vypadám blbě, protože mám za sebou téměř 40kilometrový pochod
  • Vypadám blbě, protože mám mastné vlasy
  • Vypadám blbě, protože jsem právě vstala
  • Vypadám blbě, protože zrovna něco jím
  • Vypadám blbě z nějakého jiného důvodu

Pokračovat ve čtení „Fotit či nefotit, to je oč tu běží…“

Co byste dělali, kdybyste se nebáli?

Někdy mám pocit, že můj život se skládá z malinkých strachů, které každý den on rána do večera překonávám. Mám kolem žaludku nepříjemný pocit pokaždé, když: Mám jít se synem k doktorovi. Mám zvednout telefon a zavolat někomu, koho osobně dobře neznám. Mám jít na úřad. Mám si sednout za volant. Mám zveřejnit nový článek na blogu…

Pokračovat ve čtení „Co byste dělali, kdybyste se nebáli?“